Sportovní šerm

 Ahoj všichni. Nejdříve bych se ráda představila a popsala, jak jsem se vlastně k šermu dostala já. Takže, kdo jsem? To není tak úplně důležité, řekněme, že jsem náctiletá holka, šermující kord za Duklu Praha. 
Moje cesta k šermu byla dost nenápadná a dlouhá. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že budu někdy s takovým zapálením dělat nějaký sport. Nicméně, stalo se. 
Když jsem byla malá, chodila jsem několik let na judo. Ale upřímně řečeno, to nebyl tak úplně sport pro malé dítě. Chce to dost trpšlivosti, logiky, síly. A málo sedmiletých špuntů dokáže všechna ta cvičení pobrat. Tedy - aspoň já rozhodně ne. Zkrátka mě to nebavilo a tak jsem s tím po pěti letech sekla. Začala jsem tehdy jezdit na koni. Bylo to moc fajn, ale rodiče to nikdy nebrali jako "pořádný" sport, tudíž mě příliš nepodporovali.
Koně byli skvělí. Jsou to úžasná zvířata a dodnes (i když koníčkové období mě už trochu přešlo) je mám skutečně ráda a projížďka je pro mě vždy krásný zážitek. Ale jak jsem řekla - rodiče to příliš nerespektovali, nepodporovali mě a bylo to pro mě docela dost finančně náročné. A tak jsem sekla i s jezdectvím.
Táta na mě stále apeloval, abych se hýbala. Jsem však poněkud robustnější postavy a sport mi vždy dělal problém. Nebavil mě. Moje kamarádka tehdy vymyslela, že bychom mohly začít chodit plavat. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem do toho šla, i když jsme každá chodily někam jinam. Jenže plavání byl pro mě trest. Trápily mě křeče v lýtkách, bolely mě uši, špatně jsem dýchala, nedokázala jsem plavat rovně - pořád jsem bourala do dráhy... A to ani nemluvím o dámských problémech, které mě také omezovaly. Zkrátka jsem se dost trápila a tak jsem toho po půl roce neúspěchu nechala. Mimochodem, moje kamarádka plave dodnes a je z toho stále nedšená. Upřímně jí to přeji, ale nechápu to. 
No a pak přišly Letní Olympijské Hry v Londýně 2012. Byla jsem tehdy u oné kamarádky na chalupě a když jsme zrovna neměly co dělat, zapnuly jsme televizi. Právě běžela šermířská část moderního pětiboje. Mezi závodníky byli i naši - dukelští Ondřej Polívka a David Svoboda - ten tehdy bral zlato.
Šerm mě uchvátil. Rychlost a napětí. Řekla jsem si: "Tohle bych chtěla umět." Začala jsem přehazovat internet a brzy jsem našla pro mě přístupný a obecně ideální klub - Dukla Praha (nevybrala jsem si ho kvůli olympijskému zlatu Davida, tenkrát jsem ani nevěděla, že pochází odtud) .
Od začátku nadcházejícího roku jsem tam začala chodit. A ačkoli to vypadalo trochu jinak, než jsem si představovala, bavilo mě to. Byl to pro mě (jakožto pro naprostý sportovní antitalent) obrovský zápřah, ale jistým způsobem jsem to měla moc ráda, i když nešlo o ten "opravdový šerm", ale zatím jen přípravku složenou z běhání, šermířských nohou, posilování a když jsme měli šťestí, tak i bodání do terče cvičnými flerety (o zbraních napíši později) to vše hodinu a půl dvakrát týdně.
Takový režim jsem vydržela celý rok. Hrozně mě hnala touha konečně chodit na volný šerm, konečně obléknout bílý dres a šermovat opravdovým kordem proti opravdovému soupeři, ne pouze proti hloupému terči. Po roce a půl se mi konečně sešly všechny nitky v rukou - sehnala jsem si mundur (o vybavení na šerm určitě také napíšu samostatný článek, je to důležitá část), zbraně a ostatní vybavení a konečně jsem se mohla postavit na planš proti ostatním šermířům. Byla to pro mě obrovská odměna a zároveň neskutečná motivace pracovat na sobě dál. Dělám to dodnes a okouzlení mě ještě neopustilo. Je to nejlepší sport na světě. Očekává kreativitu, předvídavost, rychlost, sílu (nezdá se to, ale hlavně v nohou). Je spojením psychiky a fyzických dovedností na velmi vysoké úrovni. Při šermu z vás spadne stres, funguje to jako skvělá relaxace i prostředek ke zlepšení kondičky.
Navíc jsem u sebe začala pozorovat zájem i o ostatní sport - cyklistika a běhání, které mě dřív doháněly k šílenství, jsou pro mě dnes víceméně příjemnou aktivitou. 

Tak toho je můj šermířský příběh. Na šerm chodím již skoro dva roky, na volný šerm asi půl roku, takže úplný amatér také nejsem, i když začátečník bezesporu ano. Bohužel jsem do této závodní sezóny nastoupila až někdy v půlce, takže moc turnajů jsem zatím nestihla, ale i tak jsem získala body potřebné na MČR, na které se velmi těším. Bude to skvělá zkušenost!
A co vy? Není nic snažšího než začít. Na stránkách Českého šermířského svazu  je adresář šermířských klubů v ČR. - stačí se podívat, co by vám vyhovovalo a jít se podívat - u většiny klubů ta možnost je.

M.